Svědectví o proroctví a naplnění Zjevení,
Boží nové smlouvy

- Zjevení Janovo 1 -

Archiv seminářů + důležité otázky a odpovědi

Zjevení Janovo je poslední knihou Bible, kterou zapsal apoštol Jan, přibližně okolo roku 95 po Kristu, v tu dobu přebýval na ostrově Patmos. Zjevení je prorocká kniha, jak se píše ve Zj 1,3 a ve Zj 22,18-19 a její obsah se týká událostí, které se mají naplnit ve skutečnosti. Zjevení je kniha, která je psaná v podobenství, obsahuje řadu obrazů, znamení a událostí, které mají nastat v budoucích časech, právě z toho důvodu vedla řadu lidí v historii k nejrůznějším výkladům a snahám knize porozumět.

Princip textu, jehož význam neznáme okamžitě, ale jehož význam má být vyjeven v čase vlivem naplněných událostí, není v Bibli neznámý. V jiném, starozákonním proroctví, můžeme narazit na toto: „Já jsem to sice slyšel, ale nechápal, a proto jsem řekl: Pane můj, co přijde koncem těch věcí? Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce“ (Da 12,8-9). Prorok Daniel zde čelí situaci, kdy nerozumí obsahu textu, který zapisuje, avšak Pán mu odpovídá, že slova jsou uzavřena a zapečetěna do času konce. Klíčové je, že je to určitého času, slova nejsou uzavřena a zapečetěna navěky.

I v evangeliích se můžeme setkávat s tímto typem textu. Sám Ježíš mluví o budoucích událostech, popisuje v podobenstvích Boží království (Mt 13), prorokuje o znameních skonání věku a jeho příchodu (Mt 24), předpovídá příchod ducha pravdy (J 14-16) a veškerý tento obsah je shrnut v proroctví knihy Zjevení (Zjevení 1-22). Ježíš sám připouští, že je zde čas, kdy již nebude užívat přirovnání, ale bude mluvit otevřeně (J 16,25) a také, že toho má ještě mnoho co říci, ale přijde duch pravdy, který nás uvede do veškeré pravdy (J 16,12-13). Ježíš sám říká, že přijde čas, kdy bude možné porozumět všem jeho výrokům, i těm, která jsou v podobenstvích a nebo prorokují budoucí události.

Ve Zjevení 1,1 se navíc dočítáme, že se jedná o „Zjevení Ježíše Krista“. Jedná se o Ježíšovo slovo, a už z toho důvodu, by jeho zkoumání nemělo být zanedbáno. Zjevení má být předáno služebníkům, aby věděli, co se má brzy stát (Zj 1,1) a je zde přislíbeno, že kdo zachovává slova tohoto proroctví, je blahoslavený (Zj 1,3). Ve Zjevení 22,18-19 je znovu připomenuto, že se jedná o prorockou knihu a že, kdo by ze slov této knihy něco odejmul, bude mu odejmut díl ze stromu života a ze svatého města a naopak, kdo by ke slovům něco přidal, budou mu přidány rány, jak jsou v knize popsané. Už jen tato slova by nás měla přimět k zamyšlení – je důležité Zjevení znát? Do jakého svatého města by nám nebylo umožněno vstoupit? Jaké rány by na nás přišly?

Zjevení je prorocká kniha, kterou nám zanechal Ježíš. Ježíš mluví o budoucích událostech předem, abychom uvěřili, až se stanou (J 14,29). Jakmile se události naplní, bude muset existovat jasné svědectví o tom, kdy a kde se události udály, komu se staly a jakým způsobem. Církev Shincheonji věří, že její předseda je svědkem těchto událostí, které nám může v plnosti předat tak, jak se staly podle Písma. Jako věřící jsme povinni ověřit, zda je svědectví pravdivé, zda se Písmo skutečně naplňuje v dnešním čase a co to pro nás jako pro věřící mající naději v království nebeské znamená.

Ano, zcela zásadně. Církev Shincheonji již ve svém názvu prohlašuje, že se jedná o Ježíšovu církev. Církví Ježíšovou je proto, že byla založena na základě proroctví zapsaných ve Zjevení Ježíše Krista, který tato proroctví naplnil a dal nám je poznat. Církev Shincheonji věří v Ježíše Krista, syna Božího, jakožto jediného spasitele a zachránce.

Ježíš Kristus se před dvěma tisíci lety narodil z Ducha, skrze Pannu Marii. Žil na území dnešního státu Izrael a jednal podle Písma. Podle proroctví uzdravoval, konal zázraky, kázal slovo. Založil novou smlouvu ve své krvi, nesl kříž za naše hříchy, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Svým učedníkům řekl, aby svědectví o něm doručili až po nejzazší konec země (Sk 1,8). Ježíš je Kristus, neboli Mesiáš, zachránce a spasitel. Kromě výše zmíněných činů, které vykonal, dal také svým věřícím proroctví, ve kterém mluví o budoucích časech, o událostech, které se teprve mají stát. V tomto smyslu mluví o království nebeském (Mt 13), o znameních skonání věku a jeho příchodu (Mt 24), o příchodu ducha pravdy (J 14-16) a všechna tato proroctví shrnuje v knize Zjevení (Zj 1-22).

Ježíš mluví o požehnáních (Mt 5), o odpuštění (Mt 18) a o důležitosti lásky (Mt 22,37-39). V J 14,23 ale vidíme, co znamená Ježíše milovat – zachovávat jeho slovo. Jaké slovo bychom tedy měli zachovávat? Evangelium. Evangelium neboli dobrou zprávu o tom, že na zem přišel Mesiáš, který na sebe vzal naše hříchy a prolil za ně krev. Obsahem evangelií ale není pouze učení, které nás má přiblížit a vést, jak žít život v Kristově obraze, ale také řada proroctví. Ježíš v J 14,29 mluví o tom, že tyto věci říká nyní, dříve než se stanou, abychom uvěřili, až se stanou. Ježíš tedy předává proroctví, abychom v ně uvěřili, až se naplní. Tímto důležitým proroctvím je také Zjevení Janovo, které, jak je ve Zj 1,1 psáno, je Zjevením Ježíše Krista a je proroctvím (Zj 1,3; Zj 22,18-19). Pokud se proroctví Zjevení začne naplňovat a jeho události se objeví v našem reálném světě, jakožto křesťané a následovníci Ježíše bychom měli jasně vidět, zda se události naplňují podle Písma, zda již můžeme věřit, když se to děje, či nikoli.

Církev Shincheonji dosvědčuje podle Písma o naplněných skutečnostech knihy Zjevení skrze posla, který toto svědectví předává všem sborům, církvím a věřícím (Zj 22,16). Završení všech Ježíšových slov je právě v knize Zjevení, a proto je důležité jejímu obsahu rozumět a vidět, zda se události skutečně podle Písma naplňují. Bůh chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy (1 Tm 2,4). Věřící mohou svobodně a podle Písma posoudit, zda je svědectví Shincheonji pravdivé.

Předseda Shinchoenji, neboli pastýř, který je vyvolen podle Zjevení, je člověk, svědek, který viděl a slyšel události Zjevení, když se naplnily a toto svědectví dál doručuje všem po celém světě (Zj 22,8 a 16). Členové předsedu Shincheonji nepovažují za Boha, Ježíše, druhý příchod Ježíše, ducha pravdy nebo vtělení apoštola Jana, ani on sám toto o sobě nikdy neprohlásil.

Apoštol Jan byl jedním z dvanácti Ježíšových učedníků (Mt 4,21), který se s Ježíšem vyskytuje v řadě situací. Je svědkem Ježíšova proměnění na hoře (Mt 17), je učedníkem, který je pod křížem v momentě Ježíšovy smrti (J 19,26). Je autorem Janova evangelia, kde je označován jako „učedník, kterého (Pán) miloval“, Janových listů a Zjevení Janova.

Apoštol Jan je autorem proroctví, které mu bylo dáno, když byl na ostrově Patmos před dvěma tisíci lety. Toto proroctví je zapsáno v podobenstvích neboli v obrazném jazyce. Jan je ve Zjevení častokrát jako nevyjádřený podmět, jako někdo, kdo to zapisuje, a kdo to viděl (např. Zj 1,12; Zj 4,1; Zj 5,1; Zj 6,1; Zj 7,1; Zj 10,1; Zj 13,1; Zj 15,1; Zj 18,1; Zj 20,1; Zj 22,8). Avšak to, co Jan viděl, stejně jako řada proroků před ním, bylo vidění, Jan ve své době neviděl skutečné naplnění těchto událostí a jejich význam, ale pouze vidění v obrazech. V Ozeáši 12,11 je psáno, že Hospodin dává proroctví svým prorokům v podobenstvích.

Abychom porozuměli roli Jana v proroctví a následně naplnění, můžeme se podívat na podobnou situaci u starozákonních proroků. V Ezechieli 1 nás nejprve Ezechiel zpravuje o tom, jaké slovo zapisuje – spatřil Boží vidění (Ez 1,1). Ve druhé a třetí kapitole ho Hospodin oslovuje „Synu člověka“ a vidíme situaci, kdy se k Ezechielovi natahuje ruka, v níž je otevřená kniha. Tato kniha je dána Ezechielovi, aby ji snědl a předal Izraelskému lidu, který ho ale nebude chtít poslouchat (Ez 3,1-11). Ezechielovi se toto děje jako vidění, a toto vidění má své reálné naplnění. K tomu ale dochází až ve chvíli, kdy na zem přichází skutečný Syn člověka, Ježíš Kristus o zhruba 600 let později a předává Boží slovo (J 14:24) Izraelskému lidu (Mt 15:24). Ezechiel tedy ve skutečnosti nemluví o sobě, ale zapisuje proroctví ve vidění, které se naplňuje na Ježíši Kristu.

U Janova Zjevení je to podobné. Jan zapsal proroctví ve vidění před dvěma tisíci lety, avšak jakmile dojde k naplnění těchto událostí, nebude to Jan, který nás o těchto událostech zpraví. V čase naplnění Zjevení se podle Písma mají odehrát události, které jsou prorokované a podle tohoto proroctví musí přijít svědek, který je u těchto událostí v reálném čase, aby nám o nich dal vědět (Zj 1,1-2). Ve Zjevení je popsán jako Jan, ale protože v realitě nepůjde o apoštola Jana, říkáme mu „nový“ Jan. Jinými slovy někdo, kdo zastává stejnou roli jako apoštol Jan, nový Jan nebude Zjevení zapisovat, ale stane se svědkem naplněných událostí. Bude někým, kdo všechno skutečně viděl a slyšel (Zj 22,8) a toto svědectví má doručit všem sborům (Zj 10,11; Zj 22,16).

Církev Shincheonji věří, že tímto svědkem naplnění Zjevení je její předseda, který viděl a slyšel veškeré události a může o nich svědčit podle Písma. Shincheonji nepovažuje svého předsedu za Boha, Ježíše, vtělení Krista, ducha pravdy nebo apoštola Jan, ale za posla, kterého Ježíš poslal, aby nám toto dosvědčil.

Modlitba, kterou nás naučil náš Pán v sobě obsahuje Boží vůli a záměr. Ježíš nás naučil se modlit (Mt 6,10) “přijď tvé království” a také “staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi”. Božím záměrem je, aby Boží království přišlo a aby se Boží vůle děla jako v nebi, tak i na zemi. Proto my jako křesťané se za to modlíme a na toto čekáme.

V čase starého zákona Bůh oznamoval svůj záměr a nechal Mojžíše a později Šalamouna postavit chrám (svatyni) jako místo, kam sestupuje Boží duch (Nu 7,89), ale teprve Ježíšovo tělo se stává tou pravou Boží svatyní (J 2,21). Proto Ježíš v čase prvního příchodu říká “přiblížilo se království Nebes” (Mt 4,17). Čas prvního příchodu je časem, kdy království Nebes přebývá s Ježíšem.

Ježíš zároveň přislíbil, že odejde, aby připravil příbytky a znovu přijde, aby nás vzal k sobě (J 14,2-3). A předtím, než Ježíš odešel, tak přislíbil, že až přijde Boží království, tak bude pít z plodu vinné révy (Lk 22,18). Proto my jako křesťané čekáme na Ježíšův druhý příchod a čekáme až přijde Boží království. Kdy přijde Boží království? Kam přijde?

Kniha Zjevení, ve které se naplňuje Boží vůle je knihou, ve které je nám hned oznámeno, že Bůh “přichází” (Zj 1,8). Tento Boží příchod je nám připomenut v kapitole 4, kdy vidíme Boží trůn, Boží království v duchovním světě a čtyři živé bytosti, které oznamují, že Bůh přichází (Zj 4,8). Tedy Bůh a celý tento duchovní svět jako ho vidíme ve Zj 4 má přijít.

Ve Zjevení 3,12 je svaté město Nový Jeruzalém s tím, kdo vítězí. Ve Zj 3,21 vidíme, že Boží trůn je s tím, kdo vítězí. Ve Zj 7,15 vidíme, že Bůh rozprostře svůj stan nad svým lidem a Boží trůn je s lidmi. Jak je možné, že Bůh a Boží trůn, které byly vidět v duchovním světě ve Zj 4 jsou s lidmi? Je to proto, že Bůh přišel a nebe sestoupilo na zem.

V knize Zjevení 21,1-2 vidíme svaté město Nový Jeruzalém, které sestupuje z nebe. To je to místo (příbytky), které Ježíš přislíbil, že připraví. Proto je Boží stánek s lidmi (Zj 21,4) a není už žádné smrti. Smrt se týká lidí na zemi, proto, pokud by celé toto místo mělo být v nebi v duchovním světě, nemuselo by nám být řečeno, že již nebude smrti – všichni by tam bývali byli po smrti. Je prorokováno, že svaté město má sestoupit na zem a přebývat s lidmi.  Bůh poté, co naplní svůj záměr “přijít” oznamuje, že je Alfa i Omega, že naplnil to, co slíbil – “stalo se” (Zj 21,6).

V Písmu najedeme důkazy o tom, že Ježíš je nazýván Božím Beránkem, který prolil svou krev na odpuštění hříchů (J 1,29). Jaký hřích nám má být odpuštěn a proč je k tomu zapotřebí krve?

Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi, a také člověka, Adama a Evu. Adamovi a Evě pak dává Bůh smlouvu, ve smyslu podmíněného příslibu – pokud budou jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, jistě zemřou (Gn 2,16-17). Porušení této smlouvy nebo zákona, je hřích a hřích vede ke smrti (J 1,15). V důsledku tohoto hříchu, došlo k odpojení Boha a člověka (Gn 6,3), aby došlo k tomuto znovu spojení a obnovení života, musí být vyřešen hřích.

Ve starém zákoně dává Hospodin svému lidu smlouvu (zákon, desatero přikázání a další nařízení), Izraelský lid tehdy přísahá Hospodinu, že bude smlouvu zachovávat a tato přísaha je stvrzena krví býčků, kterou je pokropen jak oltář, tak lid (Ex 24, 4-8). Krev značí, že zachovat nebo nezachovat smlouvu je otázka života a smrti. Zachování smlouvy je život, porušení smlouvy je hřích, a vede tedy ke smrti (Dt 28).

Izraelský lid ale smlouvu (zákon) neustále porušuje, aby byli od tohoto hříchu očištěni, musejí každoročně konat oběti na beranech na odpuštění hříchu. Co je zapsáno ve starém zákoně je ale popsáno jako předobraz (He 8,5) a jako stín budoucích věcí (He 10,1). V Hebrejům 10 je Ježíš popsán jako jediná oběť za hříchy navěky.

Proč je ale je třeba krve oběti?

Jak již bylo zmíněno výše, cenou za hřích je smrt (Ř 6,23), pokud má být hřích splacen, někdo tuto cenu musí zaplatit. Buď to bude hříšník sám, tedy zemře a nebo přijde někdo na jeho místo a dá svůj život za něho. Ježíš Kristus byl touto obětí, protože se narodil bez hříchu, a tudíž jako jediný mohl dát svůj život jako tuto oběť (1 Pt 3,18).

Stejně jako Izraelité obětovali každoročně berany na odpuštění hříchů, Ježíš i tento předobraz naplnil na sobě, když vydal sám sebe za nás, hříšné, abychom mohli mít věčný život.

Jak máme rozumět tomu, co je Boží vláda a kde a kdy se děje? Ve Zj 12,10 čteme, že “nyní” přišlo kralování našeho Boha. To znamená, že tu byla doba, kdy tu kralování Boha nebylo a má nastat doba, kdy tato vláda začíná. Vidíme to jasně vyjádřeno v modlitbě Páně v Mt 6,10, kde prosíme, aby se Boží vůle děla jako je v nebi, tak i na zemi. Je tu tedy místo, kde se ne vždy všechno děje podle Boží vůle, a to je země. Proč se ale na zemi vždy neděje jen Boží vůle? Kdo tedy vládne na této zemi?

V L 4,5-6 nabízí Ďábel Ježíšovi všechna království světa a tvrdí, že pravomoc nad nimi je dána jemu. Stejně tak v Ef 6,12 je napsáno, že tu jsou vlády, světovládci temnoty, duchovní mocnosti. Svět tak jak ho vidíme, je světem, ve kterém vládne ďábel, ve kterém vládne smrt, není to svět podle Božího plánu. Jak se to ale mohlo stát?

V Gn 3,6 Adam s Evou uposlechli slova hada a jednali proti Božímu slovu, proti Boží vůli. Tady je počátek toho, kdy se ve světě přestala dít Boží vůle. Lidé opustili Boží slova, ale jelikož Bůh je ve svém slově (Jk 1,1), oni tak opouští samotného Boha. Bůh vyhání Adama ze zahrady Edenu a později v Gn 6,3 říká, že jeho duch nebude v člověku přebývat navěky. Nastává tu rozdělení mezi Bohem a člověkem.

Ježíš přichází proto, aby vyřešil toto rozdělení a nese jako Beránek hříchy celého světa, aby tak svoji obětí otevřel cestu lidem ke spáse. Zároveň slíbí, že se vrátí a uloží nám se modlit za to, aby jeho království přišlo a jeho vůle se děla. A toto Boží království přichází v čase jeho druhého příchodu (Zj 12,10; Zj 11,15) a tehdy také nastává Boží vláda (Zj 19,6).