Shincheonji, církev Ježíšova, je církev, která věří v Ježíše a žije život víry podle jeho učení. Možná pro Vás může být název denominace “Shincheonji” podivuhodný, ale je to biblický název “Nové nebe, nová země” (v korejštině “Shin Cheon Shin Ji” ve zkratce “Shin Cheon Ji), který je zapsaný ve Zjevení 21:1. Bůh na různých místech Bible přisliboval o “Novém nebi a nové zemi” a v dnešním čase se podle tohoto přislíbení objevila “Shincheonji, církev Ježíšova”. Stejně jako říkáme, že je “nový svět” poté, co zažijeme něco nového, tak “Shincheonji, církev Ježíšova” znamená novou církev a členy, jež předtím nikdy nebyli. Členové Shincheonji, církve Ježíšovy, žijí život víry s přesvědčením, že je to “místo, se kterým Bůh přislíbil, že bude v poslední čas” podle Bible.

V roce 2007 vysílací stanice ,,MBC blok PD“ a později v roce 2015 CBS v Koreji vysílaly pořady, ve kterých byla svědectví lidí, kteří vznesli takováto obvinění vůči Shincheonji. Tato záležitost šla k soudu a podle soudního rozsudku tato svědectví vznesla falešná obvinění. Podle soudního rozsudku musely vysílací stanice vysílat opravený obsah. Ten ovšem mnoho lidí nevidělo a dál kolují po sítích a internetu tato falešná obvinění.

Členové Shincheonji žijí občanský život jako kterýkoli jiní lidé. Jsou mezi nimi tací, podobně jako pastoři či kněží v jiných církvích, kteří se rozhodnou věnovat více času pro pastorační službu lidem. V žádném případě ovšem nejsou nuceni k rozvodům, útěkům z domova nebo přerušení studia, naopak církev Shincheonji podporuje své členy, aby byli součástí svých rodin, aby studovali a měli řádné zaměstnání.

Především kvůli silně negativnímu vnímání Shincheonji ze strany společnosti, které započalo již zmíněnými dvěma falešnými pořady, vznikly programy „násilné konverze“ nebo ,,poradny“ v různých denominacích. Tyto programy užívají falešného tvrzení, že Shincheonji „manipuluje“ členy a „obírá“ je o svobodu. Členové Shincheonji se svobodně a dobrovolně rozhodují pro svou víru a přes nátlak blízkých se odmítají zříci své víry. Příbuzní proto v těchto konverzních programech začali používat fyzické násilí a omezovat svobodu tím, že nutili členy Shincheonji ukončit studium, odejít z práce nebo vyhrožovali rozvodem.

Oficiální název Shincheonji je ,,Shincheonji, církev Ježíšova, svatyně stánku svědectví“. Jak je vidno již podle názvu, zakladatelem církve je Ježíš.

Základ toho, v co Shincheonji věří, je učení Bible. Bible neobsahuje pouze slovo učení, ale také slova zaslíbení o světě, ve kterém nebude smrt, žal, křik ani bolest (Zj 21:4). Tento slib se naplňuje v čase druhého příchodu Ježíše. Shincheonji věří ve slova zaslíbení v Bibli, která Bůh nechal věřícím. V zaslíbení Bible nacházíme zaslíbenou teologii, zaslíbeného pastýře a zaslíbenou svatyni. Toto je zmiňováno napříč celou Biblí, od Genesis až do Zjevení.

Shincheonji, církev Ježíšova takto nikdy neučila. V 1 Tm 2:4 Bůh napsal, že „chce, aby byli všichni lidé zachráněni“ a v proroctví Zjevení kapitole 7 přislíbil, že 144 000 kněží a nespočítatelný velký zástup v bílém bude vykoupen z hříchu. To znamená, že těch 144 000 je počet kněží. Stejně jako pro založení univerzity je třeba nejprve shromáždit profesory a potom studenty. Aby Shincheonji, církev Ježíšova jednala podle toho, co Bůh přislíbil, shromažďuje nejprve 144 000 kněží označených slovem Bible, kteří mají schopnost a víru, kterou by uznal Bůh. Poté, podle slova Bible, se po slyšení jejich učení shromáždí nespočítatelný zástup do Shincheonji, církve Ježíšovy.

Věčný život v těle není tvrzení, se kterým přišlo Shincheonji, ale je to slib, který dal Bůh a nechal ho zapsat v Bibli. 1. Janova 5:13 dokonce uvádí, že záměr pro sepsání Bible je, „abyste věděli, že máte věčný život.“ Co je myšleno „věčným životem“? Ježíš řekl: „Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“ (J 11:25-26). Ježíš zde uvádí, že tu budou lidé, kteří jistě nezemřou a jinde apoštol Pavel píše: „…oživí i vaše smrtelná těla..“ (Ř 8:11). Řeč je tedy o věčném životě v těle. Jelikož to je něco, co se dosud nenaplnilo, je to pro nás nepředstavitelné, stejně jako bylo nepředstavitelné za doby Noeho, že přijde potopa. Nicméně, Bůh tehdy jako i dnes naplňuje všechny své sliby a členové Shincheonji věří v naplnění Božích slibů.

Samotné slovo „sekta“ v nás budí velmi negativní a někdy děsivé představy. Vybaví se nám různé skupiny a menšiny, které svým radikálním chováním ohrozily sebe i druhé. Podle českého etymologického slovníku od Jiřího Rejzka (LEDA 2000) vychází tento výraz z latinského slova „secta“ (od „secare“) tedy „sekat, řezat“, tedy původně „co je odděleno, odštěpeno“. Vyjadřuje tedy náboženskou skupinu, která se oddělila.

Problémem použití termínu „sekta“ tak jak ho vnímá společnost je, že je to pojem relativní. Přemýšlíme nad tím od „koho“ se sekta oddělila a většina lidí si za „koho“ dosadí hlavní proud v náboženství, jenomže nám chybí standard, který by určil co je ještě v mezích a co už ne. A hlavně, takto pojato, i samotné křesťanství bylo jednou označováno za nebezpečnou sektu, která se oddělila od židovství. Ve Sk 24:5 je apoštol Pavel považován společností za „vůdce sekty“. A dokonce i sám Ježíš je ve své době označen jako kníže démonů (Mt 10:25). Nicméně dějiny ukázaly, že tato „nebezpečná sekta“ (křesťanství) velmi pozitivně ovlivnila celou společnost.

Abychom neoznačovali Ježíše za sektu, tak bychom měli nad termínem „sekta“ přemýšlet z Božího pohledu, jako nad skupinou, která se odděluje od Boha, protože to je to, co je opravdu nebezpečné a má negativní dopad na člověka i jeho okolí. Standardem pro rozlišování se tedy nestávají měřítka lidí, ale Boží slovo. Přestože podle lidských očí a měřítek Ježíš mohl působit jako sekta, podle Božího slova nikoliv.

Proto než označíme Shincheonji jako sektu, tak bychom neměli zkoumat zda je Shincheonji odlišná od ostatních církví, ale zda její učení je nebo není podle Božího slova. Na základě toho bychom měli rozhodnout, zda je Shincheonji sektou, která se oddělila od Boha.

V J 20,28 říká jeden z dvanácti učedníků Ježíšovi „Můj Pán a můj Bůh“. Ježíš byl zrozen z Ducha a je jedno s Bohem, není ale stejnou entitou (bytostí) jako Bůh Stvořitel. Písmo o tom jasně dosvědčuje na více místech.

Ježíš Kristus se narodil před dvěma tisíci lety podle proroctví jako Boží Syn a jako Beránek Boží. Vše, co o něm Písmo dosvědčuje, je pravdivé. Ježíš je jedno s Otcem a vidíme, že na něho sestupuje Duch Boží jako holubice při křtu (Mt 3,16), stejně tak na Syna člověka vystupují a sestupují andělé v J 1,51. V Ježíšově těle přebývá Boží duch, ale také další duchové (andělé). Otec, Syn a Duch jsou tedy jedno v Ježíšově těle. V J 10,30 Ježíš řekne, že „Já a Otec jsme jedno“, tato slova nenechají Židy chladnými, ti se hned chopí kamenů, aby jej za tento výrok ukamenovali, mají za to, že se rouhá, protože ze sebe jako člověk dělá Boha. Sám Ježíš odpovídá dvěma způsoby. Zaprvé je v Písmu psáno, že komukoli se stalo slovo Boží je bohem, a on sám sebe nazývá Božím Synem. Ježíš mluví vždy o Bohu Stvořiteli jako o svém Otci, nemluví tak ale nikdy o sobě.

Písmo jasně dosvědčuje, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jedno a pracují jako jedno v Ježíšově těle. Avšak po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání se jedná o tři oddělené duchovní bytosti. Ve Skutcích 7 je kamenován Štěpán. Když pozdvihne tvář, vidí rozevřená nebesa a vidí Boha Otce a Ježíše jako duchovní bytosti vedle sebe (Sk 7,56). Stejně tak ve Zj 4 a 5 je vidění duchovního světa, kde je Bůh Otec jako Sedící na trůnu a Ježíš jako Beránek, který z jeho pravice bere knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi (Zj 5,6-7), i tady se tedy jedná o dvě bytosti fungující v rámci duchovního světa. Jasné rozdělení mezi Bohem Otcem a Synem vidíme ale ještě za Ježíšova života. Ježíš se v J 17 modlí k Bohu Otci, nemodlí se sám k sobě. Ježíš také na řadě míst odkazuje, aby lidé poslouchali slova, která říká, protože ta jsou od Otce (J 14:23-24). V Mt 24,36 je psáno, že o tom dni ani hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, ale jenom sám Otec. Je tedy něco, o čem ví pouze Otec a neví to nikdo jiný (je tu jasně rozděleno, že to neví Syn a neví to ani andělé). Při Ježíšově ukřižování pak Ježíš zvolá „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46), předtím, než Ježíš vydechne naposledy, ho opouští Duch Boha Otce.

Pojem „Trojice“ se jako takový v Písmu nikde nevyskytuje. Bůh Otec, Syn a Duch svatý jsou jedno v Ježíši Kristu, avšak mimo tělo Ježíše Krista jsou oddělené duchovní bytosti. Ježíš sám o sobě nikdy neříká, že je stejnou bytostí jako Bůh Otec, nýbrž, že je Boží Syn a že je jedno s Otcem.

Písmo nás varuje před falešným svědectvím. Pokud někdo vydává svědectví a tvrdí, že je něco součástí učení Shincheonji, ale ve skutečnosti je to lež a církev Shincheonji nikdy nic takového netvrdila, jedná se o falešné svědectví, které navíc veřejně poškozuje jméno církve.

Předseda Shincheonji, Man Hee Lee, se narodil roku 1931 v Jižní Koreji. Vyrůstal na venkově, kde se věnoval zemědělství a farmaření. V dětství byl pro něho vzorem víry jeho dědeček, který věřil v Boha na nebesích a každý den se k němu modlil. Tento zvyk každodenní modlitby zůstal Lee do dospělosti. Lee nestudoval teologii, neznal církve, pastory nebo Bibli.

Za celý svůj život měl Lee několik netradičních zážitků, ve kterých se k němu přibližovaly hvězdy na nebi, nebo na něho dohlížely za bílého dne. Po jednom z těchto zážitků se Lee odebral na vrchol hory a přísahal svou věrnost Bohu na nebesích, tak začal svou cestu víry v Boha. Po nějaké době se stal součástí Svatyně stánku, církve v Gwacheonu, kterou vedlo sedm poslů, sedm hvězd. Jednoho dne, když se vracel z ostrova Jeju do svého rodného města, potkal duchovní bytost. Padl na tvář a naslouchal slovu, který mu bytost doručila, vrátil se do Gwacheonu, aby slova naplnil. Tento obraz je prorokován ve Zj 1,9-20, kdy se s Janem potkává Ježíš, který mu dává za úkol poslat dopisy sedmi sborům. Stejně tak, jak je prorokováno, od roku 1979 posílal předseda nesčetně dopisů sedmi poslům Svatyně stánku v Gwacheonu, jak mu řekl Ježíš.

Předseda byl svědkem událostí, které se ve Svatyni děly. Události, které se tam odehrávaly, jsou naplněním proroctví popsaných v knize Zjevení. Podle proroctví ve Zj 10 přijal otevřený svitek z ruky anděla, snědl jej a jeho obsah doručuje lidem, národům, jazykům a králům, neboli předává své svědectví všem sborům, církvím a věřícím na světě (Zj 22,16).

Předseda sám sebe nikdy nestavěl do pozice Boha, Ježíše, druhého příchodu Ježíše, ducha pravdy anebo vtělení apoštola Jana. Předseda Man Hee Lee je člověk, kterého Ježíš v čase naplnění Zjevení vyvolil jako pastýře a svědka událostí, který má toto svědectví přinést všem (Zj 22,16), všechno, co viděl a slyšel (Zj 22,8).

Zjevení Janovo nechal před dvěma tisíci lety zapsat apoštol Jan jako knihu obsahující proroctví o událostech, které se mají odehrát v budoucnu. Jan Zjevení zapsal jako vidění v podobenstvích, když byl ve vyhnanství na ostrově Patmos. Jakmile se události naplňují, podle proroctví zde musí být svědek, někdo v roli apoštola Jana, který je popsán ve Zjevení, kdo všechny události uvidí a bude je moci dosvědčit. Nebude to apoštol Jan sám, který zemřel dávno před dvěma tisíci lety, ale svědek, který bude současníkem událostí, když se budou naplňovat. Jelikož se nejedná o apoštola Jana osobně, ale o někoho, kdo se v čase naplnění ocitá v jeho pozici, je nazýván „novým“ Janem. Jedná se o popis jeho role v rámci událostí Zjevení, jakožto někoho, kdo vše viděl, slyšel a dosvědčil, nikoli o vtělení apoštola Jana.

Předseda Shincheonji je tedy svědkem událostí Zjevení. Každý může sám posoudit, zda je jeho svědectví pravdivé a zda je podle Písma.
Písmo nás varuje před falešným svědectvím. Pokud někdo vydává svědectví a tvrdí, že je něco součástí učení Shincheonji, ale ve skutečnosti je to lež a církev Shincheonji nikdy nic takového netvrdila, jedná se o falešné svědectví, které navíc veřejně poškozuje jméno církve.

Církev Shincheonji věří v Ježíše Krista, syna Božího, jakožto jediného spasitele a zachránce.

Ježíš Kristus se před dvěma tisíci lety narodil z Ducha, skrze Pannu Marii. Žil na území dnešního státu Izrael a jednal podle Písma. Podle proroctví uzdravoval, konal zázraky, kázal slovo. Založil novou smlouvu ve své krvi, nesl kříž za naše hříchy, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Svým učedníkům řekl, aby svědectví o něm doručili až po nejzazší konec země (Sk 1,8). Ježíš je Kristus, neboli Mesiáš, zachránce a spasitel. Kromě výše zmíněných činů, které vykonal, dal také svým věřícím proroctví, ve kterém mluví o budoucích časech, o událostech, které se teprve mají stát. V tomto smyslu mluví o království nebeském (Mt 13), o znameních skonání věku a jeho příchodu (Mt 24), o příchodu ducha pravdy (J 14-16) a všechna tato proroctví shrnuje v knize Zjevení (Zj 1-22).

Ježíš mluví o požehnáních (Mt 5), o odpuštění (Mt 18) a o důležitosti lásky (Mt 22,37-39). V J 14,23 ale vidíme, co znamená Ježíše milovat – zachovávat jeho slovo. Jaké slovo bychom tedy měli zachovávat? Evangelium. Evangelium neboli dobrou zprávu o tom, že na zem přišel Mesiáš, který na sebe vzal naše hříchy a prolil za ně krev. Obsahem evangelií ale není pouze učení, které nás má přiblížit a vést, jak žít život v Kristově obraze, ale také řada proroctví. Ježíš v J 14,29 mluví o tom, že tyto věci říká nyní, dříve než se stanou, abychom uvěřili, až se stanou. Ježíš tedy předává proroctví, abychom v ně uvěřili, až se naplní. Tímto důležitým proroctvím je také Zjevení Janovo, které, jak je ve Zj 1,1 psáno, je Zjevením Ježíše Krista a je proroctvím (Zj 1,3; Zj 22,18-19). Pokud se proroctví Zjevení začne naplňovat a jeho události se objeví v našem reálném světě, jakožto křesťané a následovníci Ježíše bychom měli jasně vidět, zda se události naplňují podle Písma, zda již můžeme věřit, když se to děje, či nikoli.

Zamysleme se ještě nad jednou věcí: co je účelem víry věřících? Žít pohodlně na tomto světě anebo vejít do království nebeského? Písmo je pro nás mapou, jak vejít do království nebeského. Ve verších Zj 3,12, Zj 14,1 a Zj 21,1 je popsáno, kam Bůh, Ježíš a nebe přicházejí. Ve Zj 12,10-11 jasně vidíme, že „NYNÍ přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista“. Jak můžeme rozumět tomuto „nyní“, pokud neznáme události ze Zjevení 12? Můžeme dosáhnout spásy a království nebeského, když nevíme, kdy a za jakých okolností došlo k tomuto „nyní“? A pokud to nepotřebujeme znát, tak proč je to tam psáno? K čemu je nám potom Písmo? Musíme přemýšlet, zda chceme věřit jen tomu, čemu chceme věřit anebo zda uvěříme podle Boží vůle, jak je psáno v Písmu.

Církev Shincheonji dosvědčuje podle Písma o naplněných skutečnostech knihy Zjevení skrze posla, který toto svědectví předává všem sborům, církvím a věřícím (Zj 22,16). Završení všech Ježíšových slov je právě v knize Zjevení, a proto je důležité jejímu obsahu rozumět a vidět, zda se události skutečně podle Písma naplňují. Bůh chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy (1 Tm 2,4). Věřící mohou svobodně a podle Písma posoudit, zda je svědectví Shincheonji pravdivé.

Učí Shincheonji, že máme následovat člověka? Ne
Máme uctívat Boha (Mt 4:10) a máme následovat Ježíše (J 12:26).

Jak mám následovat Boha, který není vidět? Následovat Boží slovo
Filip měl podobnou otázku, žádal Ježíše „ukaž nám Otce“ (J 14:8) a Ježíš mu odpověděl, že vidět Ježíše je jako vidět Otce, protože Ježíš nemluví ze sebe, ale mluví v něm Otec který v něm přebývá (J 14:9-11). Filip neviděl Otce, který byl s Ježíšem.
Bible dosvědčuje, že Bůh je duch (J 4:24) a Bůh je slovo (J 1:1), proto Ježíš říká, že slova, která mluví jsou duch a život (J 6:63), neboť nemluvil svá slova, ale slova Boží (J 14:24). Máme tedy následovat Boží slova.

Může mít člověk svatého ducha? Ano
Člověk je jako svatyně (1 Kor 3:16), ve které by měl přebývat Boží duch. Proto říká Ježíš, že Bůh a on přijdou k tomu, který zachovává Boží slovo (J 14:23) a učiní si tam příbytek. V opačném případě se člověk může stát příbytkem pro zlého ducha (Mt 12:43-45).

Potřebuje člověk svatého ducha? Ano
Od času pádu Adama panuje rozdělení mezi Bohem a člověkem kvůli hříchu (Gn 6:3). Skutky lidí jsou hříšné (Ř 3:23) a bez Božího ducha nemohou být změněny, ale ovoce Ducha (Ga 5) je opačné (láska, pokoj, atd.). Rovněž bez Ducha není pravda. Když přijde Duch Pravdy uvede nás do veškeré pravdy (J 16:13). Přestože Boží duch přicházel, aby se lidí zmocňoval a nakrátko je naplňoval (1 Sm 19:24), Božím záměrem je, aby se trvale vrátil a přebýval s člověkem (Zj 21:3). Jenom tehdy může rozdělení mezi Bohem a člověkem být plně vyřešeno.

Co je třeba, aby člověk mohl mít svatého ducha? Odstranit hřích a zachovat Boží slovo
Bylo třeba oběti Ježíše, aby byl odstraněn hřích, proto Ježíš za nás zemřel když jsme ještě byli hříšní (Ř 5:8). Ježíš poté slíbil, že se vrátí k těm, kteří zachovají jeho slovo (J 14:23). Proto bylo evangelium rozšířeno do celého světa (Sk 1:8, Mt 24:14) a bylo řečeno, že je máme zachovat (Zj 1:3) a nesmíme k tomu nic přidávat ani z toho nic ubírat (Zj 22:18-19). Ve Zj 21 je napsáno, že Svaté město Nový Jeruzalém v duchovním světě sestoupí na nové nebe a novou zemi. Proto bychom měli najít nové nebe a novou zemi podle Bible. Jak ale můžeme zachovat Ježíšův slib, jestliže nerozumíme jeho významu? Proto Ježíš slíbil, že pošle někoho, kdo význam dosvědčí (Zj 22:16), tehdy budeme moci Ježíšovo slovo plně zachovat.

Jaká je práce ducha v čase prvního příchodu? Roznést evangelium o království po celém světě
Ježíš slibuje, že budou učedníci pokřtěni duchem svatým (Sk 1:5, :8), který na učedníky sestoupil během letnic (Sk 2). Duch, který byl seslán o letnicích učedníky zmocnil, aby roznesli evangelium po celém světě (Sk 1:8).

Jaká je práce ducha v čase druhého příchodu? Uvést lidi do veškeré pravdy
Ve druhém příchodu je tomu jinak. Nebude to čas proroctví a mluvení v jazycích, ale bude to čas, kdy člověk pozná plně (1 Kor 13:8-13). Přestože apoštol Pavel přijal stejného ducha jako učedníci, který byl seslán o letnicích, tak vyznával, že zná částečně.
Ježíš slíbil, že pošle Ducha pravdy (J 14:16-17) k těm, kteří zachovají Ježíšovo slovo (J 14:23), role Ducha pravdy je uvést lidi už ne do částečné, ale veškeré pravdy (J 16:13).
Boží slovo je pravda (J 17:17), ale toto slovo Nového zákona bylo zapečetěné (Zj 5:1) a význam proroctí Nového zákona nebyl lidem znám. Toto proroctví nelze ovšem vykládat lidským myšlením (2 Pt 1:20), ale Zjevení Ježíše je otevíráno Ježíšem (Zj 6,8) a podle slibu posílá Ducha (Zj 10:11) aby jej předal Janovi. Ježíš podle slibu posílá tohoto posla všem sborům, aby dosvědčil o významu této knihy (Zj 22:16). Ježíš dosvědčuje, že můžeme porozumět jenom skrze tohoto posla, který mluví to, co viděl a slyšel (Zj 22:8).

Zjevení Janovo je poslední knihou Bible, kterou zapsal apoštol Jan, přibližně okolo roku 95 po Kristu, v tu dobu přebýval na ostrově Patmos. Zjevení je prorocká kniha, jak se píše ve Zj 1,3 a ve Zj 22,18-19 a její obsah se týká událostí, které se mají naplnit ve skutečnosti. Zjevení je kniha, která je psaná v podobenství, obsahuje řadu obrazů, znamení a událostí, které mají nastat v budoucích časech, právě z toho důvodu vedla řadu lidí v historii k nejrůznějším výkladům a snahám knize porozumět.

Princip textu, jehož význam neznáme okamžitě, ale jehož význam má být vyjeven v čase vlivem naplněných událostí, není v Bibli neznámý. V jiném, starozákonním proroctví, můžeme narazit na toto: „Já jsem to sice slyšel, ale nechápal, a proto jsem řekl: Pane můj, co přijde koncem těch věcí? Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce“ (Da 12,8-9). Prorok Daniel zde čelí situaci, kdy nerozumí obsahu textu, který zapisuje, avšak Pán mu odpovídá, že slova jsou uzavřena a zapečetěna do času konce. Klíčové je, že je to určitého času, slova nejsou uzavřena a zapečetěna navěky.

I v evangeliích se můžeme setkávat s tímto typem textu. Sám Ježíš mluví o budoucích událostech, popisuje v podobenstvích Boží království (Mt 13), prorokuje o znameních skonání věku a jeho příchodu (Mt 24), předpovídá příchod ducha pravdy (J 14-16) a veškerý tento obsah je shrnut v proroctví knihy Zjevení (Zjevení 1-22). Ježíš sám připouští, že je zde čas, kdy již nebude užívat přirovnání, ale bude mluvit otevřeně (J 16,25) a také, že toho má ještě mnoho co říci, ale přijde duch pravdy, který nás uvede do veškeré pravdy (J 16,12-13). Ježíš sám říká, že přijde čas, kdy bude možné porozumět všem jeho výrokům, i těm, která jsou v podobenstvích a nebo prorokují budoucí události.

Ve Zjevení 1,1 se navíc dočítáme, že se jedná o „Zjevení Ježíše Krista“. Jedná se o Ježíšovo slovo, a už z toho důvodu, by jeho zkoumání nemělo být zanedbáno. Zjevení má být předáno služebníkům, aby věděli, co se má brzy stát (Zj 1,1) a je zde přislíbeno, že kdo zachovává slova tohoto proroctví, je blahoslavený (Zj 1,3). Ve Zjevení 22,18-19 je znovu připomenuto, že se jedná o prorockou knihu a že, kdo by ze slov této knihy něco odejmul, bude mu odejmut díl ze stromu života a ze svatého města a naopak, kdo by ke slovům něco přidal, budou mu přidány rány, jak jsou v knize popsané. Už jen tato slova by nás měla přimět k zamyšlení – je důležité Zjevení znát? Do jakého svatého města by nám nebylo umožněno vstoupit? Jaké rány by na nás přišly?

Zjevení je prorocká kniha, kterou nám zanechal Ježíš. Ježíš mluví o budoucích událostech předem, abychom uvěřili, až se stanou (J 14,29). Jakmile se události naplní, bude muset existovat jasné svědectví o tom, kdy a kde se události udály, komu se staly a jakým způsobem. Církev Shincheonji věří, že její předseda je svědkem těchto událostí, které nám může v plnosti předat tak, jak se staly podle Písma. Jako věřící jsme povinni ověřit, zda je svědectví pravdivé, zda se Písmo skutečně naplňuje v dnešním čase a co to pro nás jako pro věřící mající naději v království nebeské znamená.

Ano, zcela zásadně. Církev Shincheonji již ve svém názvu prohlašuje, že se jedná o Ježíšovu církev. Církví Ježíšovou je proto, že byla založena na základě proroctví zapsaných ve Zjevení Ježíše Krista, který tato proroctví naplnil a dal nám je poznat. Církev Shincheonji věří v Ježíše Krista, syna Božího, jakožto jediného spasitele a zachránce.

Ježíš Kristus se před dvěma tisíci lety narodil z Ducha, skrze Pannu Marii. Žil na území dnešního státu Izrael a jednal podle Písma. Podle proroctví uzdravoval, konal zázraky, kázal slovo. Založil novou smlouvu ve své krvi, nesl kříž za naše hříchy, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Svým učedníkům řekl, aby svědectví o něm doručili až po nejzazší konec země (Sk 1,8). Ježíš je Kristus, neboli Mesiáš, zachránce a spasitel. Kromě výše zmíněných činů, které vykonal, dal také svým věřícím proroctví, ve kterém mluví o budoucích časech, o událostech, které se teprve mají stát. V tomto smyslu mluví o království nebeském (Mt 13), o znameních skonání věku a jeho příchodu (Mt 24), o příchodu ducha pravdy (J 14-16) a všechna tato proroctví shrnuje v knize Zjevení (Zj 1-22).

Ježíš mluví o požehnáních (Mt 5), o odpuštění (Mt 18) a o důležitosti lásky (Mt 22,37-39). V J 14,23 ale vidíme, co znamená Ježíše milovat – zachovávat jeho slovo. Jaké slovo bychom tedy měli zachovávat? Evangelium. Evangelium neboli dobrou zprávu o tom, že na zem přišel Mesiáš, který na sebe vzal naše hříchy a prolil za ně krev. Obsahem evangelií ale není pouze učení, které nás má přiblížit a vést, jak žít život v Kristově obraze, ale také řada proroctví. Ježíš v J 14,29 mluví o tom, že tyto věci říká nyní, dříve než se stanou, abychom uvěřili, až se stanou. Ježíš tedy předává proroctví, abychom v ně uvěřili, až se naplní. Tímto důležitým proroctvím je také Zjevení Janovo, které, jak je ve Zj 1,1 psáno, je Zjevením Ježíše Krista a je proroctvím (Zj 1,3; Zj 22,18-19). Pokud se proroctví Zjevení začne naplňovat a jeho události se objeví v našem reálném světě, jakožto křesťané a následovníci Ježíše bychom měli jasně vidět, zda se události naplňují podle Písma, zda již můžeme věřit, když se to děje, či nikoli.

Církev Shincheonji dosvědčuje podle Písma o naplněných skutečnostech knihy Zjevení skrze posla, který toto svědectví předává všem sborům, církvím a věřícím (Zj 22,16). Završení všech Ježíšových slov je právě v knize Zjevení, a proto je důležité jejímu obsahu rozumět a vidět, zda se události skutečně podle Písma naplňují. Bůh chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy (1 Tm 2,4). Věřící mohou svobodně a podle Písma posoudit, zda je svědectví Shincheonji pravdivé.

Předseda Shinchoenji, neboli pastýř, který je vyvolen podle Zjevení, je člověk, svědek, který viděl a slyšel události Zjevení, když se naplnily a toto svědectví dál doručuje všem po celém světě (Zj 22,8 a 16). Členové předsedu Shincheonji nepovažují za Boha, Ježíše, druhý příchod Ježíše, ducha pravdy nebo vtělení apoštola Jana, ani on sám toto o sobě nikdy neprohlásil.

Apoštol Jan byl jedním z dvanácti Ježíšových učedníků (Mt 4,21), který se s Ježíšem vyskytuje v řadě situací. Je svědkem Ježíšova proměnění na hoře (Mt 17), je učedníkem, který je pod křížem v momentě Ježíšovy smrti (J 19,26). Je autorem Janova evangelia, kde je označován jako „učedník, kterého (Pán) miloval“, Janových listů a Zjevení Janova.

Apoštol Jan je autorem proroctví, které mu bylo dáno, když byl na ostrově Patmos před dvěma tisíci lety. Toto proroctví je zapsáno v podobenstvích neboli v obrazném jazyce. Jan je ve Zjevení častokrát jako nevyjádřený podmět, jako někdo, kdo to zapisuje, a kdo to viděl (např. Zj 1,12; Zj 4,1; Zj 5,1; Zj 6,1; Zj 7,1; Zj 10,1; Zj 13,1; Zj 15,1; Zj 18,1; Zj 20,1; Zj 22,8). Avšak to, co Jan viděl, stejně jako řada proroků před ním, bylo vidění, Jan ve své době neviděl skutečné naplnění těchto událostí a jejich význam, ale pouze vidění v obrazech. V Ozeáši 12,11 je psáno, že Hospodin dává proroctví svým prorokům v podobenstvích.

Abychom porozuměli roli Jana v proroctví a následně naplnění, můžeme se podívat na podobnou situaci u starozákonních proroků. V Ezechieli 1 nás nejprve Ezechiel zpravuje o tom, jaké slovo zapisuje – spatřil Boží vidění (Ez 1,1). Ve druhé a třetí kapitole ho Hospodin oslovuje „Synu člověka“ a vidíme situaci, kdy se k Ezechielovi natahuje ruka, v níž je otevřená kniha. Tato kniha je dána Ezechielovi, aby ji snědl a předal Izraelskému lidu, který ho ale nebude chtít poslouchat (Ez 3,1-11). Ezechielovi se toto děje jako vidění, a toto vidění má své reálné naplnění. K tomu ale dochází až ve chvíli, kdy na zem přichází skutečný Syn člověka, Ježíš Kristus o zhruba 600 let později a předává Boží slovo (J 14:24) Izraelskému lidu (Mt 15:24). Ezechiel tedy ve skutečnosti nemluví o sobě, ale zapisuje proroctví ve vidění, které se naplňuje na Ježíši Kristu.

U Janova Zjevení je to podobné. Jan zapsal proroctví ve vidění před dvěma tisíci lety, avšak jakmile dojde k naplnění těchto událostí, nebude to Jan, který nás o těchto událostech zpraví. V čase naplnění Zjevení se podle Písma mají odehrát události, které jsou prorokované a podle tohoto proroctví musí přijít svědek, který je u těchto událostí v reálném čase, aby nám o nich dal vědět (Zj 1,1-2). Ve Zjevení je popsán jako Jan, ale protože v realitě nepůjde o apoštola Jana, říkáme mu „nový“ Jan. Jinými slovy někdo, kdo zastává stejnou roli jako apoštol Jan, nový Jan nebude Zjevení zapisovat, ale stane se svědkem naplněných událostí. Bude někým, kdo všechno skutečně viděl a slyšel (Zj 22,8) a toto svědectví má doručit všem sborům (Zj 10,11; Zj 22,16).

Církev Shincheonji věří, že tímto svědkem naplnění Zjevení je její předseda, který viděl a slyšel veškeré události a může o nich svědčit podle Písma. Shincheonji nepovažuje svého předsedu za Boha, Ježíše, vtělení Krista, ducha pravdy nebo apoštola Jan, ale za posla, kterého Ježíš poslal, aby nám toto dosvědčil.

Modlitba, kterou nás naučil náš Pán v sobě obsahuje Boží vůli a záměr. Ježíš nás naučil se modlit (Mt 6,10) “přijď tvé království” a také “staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi”. Božím záměrem je, aby Boží království přišlo a aby se Boží vůle děla jako v nebi, tak i na zemi. Proto my jako křesťané se za to modlíme a na toto čekáme.

V čase starého zákona Bůh oznamoval svůj záměr a nechal Mojžíše a později Šalamouna postavit chrám (svatyni) jako místo, kam sestupuje Boží duch (Nu 7,89), ale teprve Ježíšovo tělo se stává tou pravou Boží svatyní (J 2,21). Proto Ježíš v čase prvního příchodu říká “přiblížilo se království Nebes” (Mt 4,17). Čas prvního příchodu je časem, kdy království Nebes přebývá s Ježíšem.

Ježíš zároveň přislíbil, že odejde, aby připravil příbytky a znovu přijde, aby nás vzal k sobě (J 14,2-3). A předtím, než Ježíš odešel, tak přislíbil, že až přijde Boží království, tak bude pít z plodu vinné révy (Lk 22,18). Proto my jako křesťané čekáme na Ježíšův druhý příchod a čekáme až přijde Boží království. Kdy přijde Boží království? Kam přijde?

Kniha Zjevení, ve které se naplňuje Boží vůle je knihou, ve které je nám hned oznámeno, že Bůh “přichází” (Zj 1,8). Tento Boží příchod je nám připomenut v kapitole 4, kdy vidíme Boží trůn, Boží království v duchovním světě a čtyři živé bytosti, které oznamují, že Bůh přichází (Zj 4,8). Tedy Bůh a celý tento duchovní svět jako ho vidíme ve Zj 4 má přijít.

Ve Zjevení 3,12 je svaté město Nový Jeruzalém s tím, kdo vítězí. Ve Zj 3,21 vidíme, že Boží trůn je s tím, kdo vítězí. Ve Zj 7,15 vidíme, že Bůh rozprostře svůj stan nad svým lidem a Boží trůn je s lidmi. Jak je možné, že Bůh a Boží trůn, které byly vidět v duchovním světě ve Zj 4 jsou s lidmi? Je to proto, že Bůh přišel a nebe sestoupilo na zem.

V knize Zjevení 21,1-2 vidíme svaté město Nový Jeruzalém, které sestupuje z nebe. To je to místo (příbytky), které Ježíš přislíbil, že připraví. Proto je Boží stánek s lidmi (Zj 21,4) a není už žádné smrti. Smrt se týká lidí na zemi, proto, pokud by celé toto místo mělo být v nebi v duchovním světě, nemuselo by nám být řečeno, že již nebude smrti – všichni by tam bývali byli po smrti. Je prorokováno, že svaté město má sestoupit na zem a přebývat s lidmi. Bůh poté, co naplní svůj záměr “přijít” oznamuje, že je Alfa i Omega, že naplnil to, co slíbil – “stalo se” (Zj 21,6).

V Písmu najedeme důkazy o tom, že Ježíš je nazýván Božím Beránkem, který prolil svou krev na odpuštění hříchů (J 1,29). Jaký hřích nám má být odpuštěn a proč je k tomu zapotřebí krve?

Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi, a také člověka, Adama a Evu. Adamovi a Evě pak dává Bůh smlouvu, ve smyslu podmíněného příslibu – pokud budou jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, jistě zemřou (Gn 2,16-17). Porušení této smlouvy nebo zákona, je hřích a hřích vede ke smrti (J 1,15). V důsledku tohoto hříchu, došlo k odpojení Boha a člověka (Gn 6,3), aby došlo k tomuto znovu spojení a obnovení života, musí být vyřešen hřích.

Ve starém zákoně dává Hospodin svému lidu smlouvu (zákon, desatero přikázání a další nařízení), Izraelský lid tehdy přísahá Hospodinu, že bude smlouvu zachovávat a tato přísaha je stvrzena krví býčků, kterou je pokropen jak oltář, tak lid (Ex 24, 4-8). Krev značí, že zachovat nebo nezachovat smlouvu je otázka života a smrti. Zachování smlouvy je život, porušení smlouvy je hřích, a vede tedy ke smrti (Dt 28).

Izraelský lid ale smlouvu (zákon) neustále porušuje, aby byli od tohoto hříchu očištěni, musejí každoročně konat oběti na beranech na odpuštění hříchu. Co je zapsáno ve starém zákoně je ale popsáno jako předobraz (He 8,5) a jako stín budoucích věcí (He 10,1). V Hebrejům 10 je Ježíš popsán jako jediná oběť za hříchy navěky.

Proč je ale je třeba krve oběti?

Jak již bylo zmíněno výše, cenou za hřích je smrt (Ř 6,23), pokud má být hřích splacen, někdo tuto cenu musí zaplatit. Buď to bude hříšník sám, tedy zemře a nebo přijde někdo na jeho místo a dá svůj život za něho. Ježíš Kristus byl touto obětí, protože se narodil bez hříchu, a tudíž jako jediný mohl dát svůj život jako tuto oběť (1 Pt 3,18).

Stejně jako Izraelité obětovali každoročně berany na odpuštění hříchů, Ježíš i tento předobraz naplnil na sobě, když vydal sám sebe za nás, hříšné, abychom mohli mít věčný život.

Jak máme rozumět tomu, co je Boží vláda a kde a kdy se děje? Ve Zj 12,10 čteme, že “nyní” přišlo kralování našeho Boha. To znamená, že tu byla doba, kdy tu kralování Boha nebylo a má nastat doba, kdy tato vláda začíná. Vidíme to jasně vyjádřeno v modlitbě Páně v Mt 6,10, kde prosíme, aby se Boží vůle děla jako je v nebi, tak i na zemi. Je tu tedy místo, kde se ne vždy všechno děje podle Boží vůle, a to je země. Proč se ale na zemi vždy neděje jen Boží vůle? Kdo tedy vládne na této zemi?

V L 4,5-6 nabízí Ďábel Ježíšovi všechna království světa a tvrdí, že pravomoc nad nimi je dána jemu. Stejně tak v Ef 6,12 je napsáno, že tu jsou vlády, světovládci temnoty, duchovní mocnosti. Svět tak jak ho vidíme, je světem, ve kterém vládne ďábel, ve kterém vládne smrt, není to svět podle Božího plánu. Jak se to ale mohlo stát?

V Gn 3,6 Adam s Evou uposlechli slova hada a jednali proti Božímu slovu, proti Boží vůli. Tady je počátek toho, kdy se ve světě přestala dít Boží vůle. Lidé opustili Boží slova, ale jelikož Bůh je ve svém slově (Jk 1,1), oni tak opouští samotného Boha. Bůh vyhání Adama ze zahrady Edenu a později v Gn 6,3 říká, že jeho duch nebude v člověku přebývat navěky. Nastává tu rozdělení mezi Bohem a člověkem.

Ježíš přichází proto, aby vyřešil toto rozdělení a nese jako Beránek hříchy celého světa, aby tak svoji obětí otevřel cestu lidem ke spáse. Zároveň slíbí, že se vrátí a uloží nám se modlit za to, aby jeho království přišlo a jeho vůle se děla. A toto Boží království přichází v čase jeho druhého příchodu (Zj 12,10; Zj 11,15) a tehdy také nastává Boží vláda (Zj 19,6).

Ježíš přijde v duchu. V J 14,20 je napsáno, že v onen den poznáme, že jako je Ježíš v Otci, tak my jsme v Ježíši a on v nás. Jestliže však Ježíš přijde jako tělo, jak by mohlo být tělo v těle? To nedává smysl.

V Římanům 8,9 je napsáno, že kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho. My jako tělo máme mít v sobě Kristova ducha.

Ve Zj 3,20 je napsáno, že Ježíš stojí u dveří a tluče a kdo by uslyšel jeho hlas a otevřel dveře, k tomu vejde a bude s ním večeřet. Vstoupí k nám Ježíš v čase Zjevení v tělesné podobě anebo duchovní?

Ve Zj 1,12-18 je popsána podoba někoho jako Syna Člověka, je to ten, který byl mrtvý a žije na věky věků (verš 18), je to tedy Ježíš. Podoba Ježíše, jak je popsaná, není podobou těla, ale podobou ducha, ostatně Jan ho vidí, když je v duchu (verš 10). Ve Zjevení 2-3 posílá Jan dopisy poslům sedmi sborů. V každém dopise se na začátku představuje odesílatel dopisu používaje podobu ve Zj 1,12-18. Odesílatelem všech dopisů a ten, který v dopisech mluví, je tedy Ježíš (Zj 2,18 Syn Boží). Na konci dopisů je vždy napsáno, že ten, který mluví (Ježíš) je Duch. Ježíš je tedy jako duch.

Ve Zj 22:17 je napsáno “Duch i nevěsta” praví “Přijď”. Kdo je Duch, který je s nevěstou? Podle Zj 19:7 je to Beránek, tedy Ježíš. Tedy Ježíš přichází jako duch a jako duch zve na svatební hostinu (viz také Mt 22 pozvání na svatební hostinu Syna).

Ve Sk 1,11 když se učedníci dívají do nebe, ale nevidí Ježíše, protože ho zakryl oblak, tak andělé říkají učedníkům, že Ježíš přijde zrovna tak, jak ho viděli odcházet, neboli přijde opět tak, že ho neuvidíme (v oblaku). Ježíš nevystoupil jako tělo do nebe, ale vystoupil tam jako duch. Proto vidíme, že po vzkříšení jako duch hlásá evangelium duchům ve vězení (1 Pt 3,19).

Dále, když Ježíš přijde, tak podle Lk 17,24 to bude jako blýskající se blesk, který září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem. Toto není popis vzhledu a chování těla, ale popis duchovních bytostí, které se míhají jako blesk (viz vidění Boží slávy v Ez 1).

Pokud Ježíš přijde jako duch, tak jak to, že je napsáno v Zj 1,7, že jej uzří každé oko (anebo také v Mt 24,29-31)? V J 16,10 Ježíš říká, že odchází k Otci a už ho neuvidíme, ale kdy ho znovu uvidíme? V Mt 23,39 je napsáno až přijde požehnaný, který přichází ve jménu Pána. Není tím myšleno, že by Ježíš přicházel ve jménu Ježíše, ale přijde někdo ve jméně Ježíše. My můžeme vidět toho, s kým Ježíš bude.

V J 15,23 je napsáno, že nenávidět Ježíše znamená nenávidět Boha, který byl v Ježíši. Stejně tak v J 14,9 je napsáno, že vidět Ježíše je jako vidět Otce, protože Otec je v Ježíši (J 14,10). Tedy Ježíše nemůžeme vidět jako tělo v čase jeho druhého příchodu, ale můžeme vidět toho se kterým je Ježíšův duch.

Proto je ve Zj 1:7 napsáno, že jej uvidí ti, kteří ho probodli. Myslí se tím vojáky, kteří žili před 2000 lety a dnes už dávno nežijí? Ve Zj 11 jsou lidé, kteří byli s Ježíšem a byli zabiti. Byli zabiti, protože měli Ducha Ježíše Krista. To, že probodli ty, kteří byli s Ježíšem znamená, že probodli Ježíše. (Mt 25,40 cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili).

Je zde myšleno sedm sborů v malé Asii, které existovaly v době apoštola Jana? Ve Zj 1,20 je napsáno, že to je tajemstvím. Kdyby Ježíš myslel doslovně sedm sborů, které byly v té době, nebylo by to pro nás žádným tajemstvím. Ve Zjevení se objevují celkem tři tajemství. Podobně jako ve Starém zákoně bylo jedno tajemství a tím byl Ježíš (Ko 1,26-27, Ko 2,2). Toto tajemství nikdo v době starého zákona neznal, ale až když se naplnil čas a proroctví o Ježíši se naplnilo, tak se objevil Ježíš a lidé mohli poznat toto tajemství. Slova Zjevení jsou proroctvím (Zj 1,3, Zj 22,18-19). Není to slovo, které by se naplnilo, v době, kdy bylo psáno. Co je těch sedm sborů v Asii můžeme poznat až v době, kdy se ta proroctví naplní. Pokud někdo tvrdí, že zná toto Boží tajemství, přestože se Zjevení ještě nenaplnilo, nemluví pravdu.

Dále, události Zjevení se odehrávají v těchto sedmi sborech, na místě, kde se objevuje sedm zlatých svícnů. Co je významem těchto sborů a svícnů? Ve starém zákoně Bůh nechal Mojžíše postavit svatyni podle vzoru v nebi (Ex 25,8-9) a tato svatyně slouží jako předobraz nebo stín budoucích věcí (He 8,5), tedy ukazuje na něco v budoucnosti. Svatyně byla rozdělena na první a druhý stánek (He 9,2-5), kde v prvním stánku se nacházel mimo jiné svícen a v nejsvětější svatyni se nacházela schrána smlouvy. Je napsáno, že tato svatyně je obrazem přítomného času (He 9,9) a Ježíš o sobě říká, že on je ta svatyně (J 2,21), jako ten pravý velekněz vstoupil do nejsvětější svatyně. Předtím tu ovšem byl první stánek, ve kterém se nacházel svícen. V Mal 3,1 je napsáno, že nejprve musí přijít posel, který připraví cestu, než se objeví Panovník, kterého hledáme. Tím, kdo připravuje cestu pro Ježíše a přichází jako svícen (lampa) je Jan Křtitel (J 5,35). On oznamuje Ježíšův příchod. Stejně tak ve Zj 1,20 sedm zlatých svícnů se odkazuje na tento první stánek v době Mojžíše, kde se vyskytoval svícen a sedm sborů (sbor nebo svatyně jako místo, kde přebývá Boží duch) rovněž na tuto svatyni, první stánek, který se neodkazoval na fyzickou budovu, ale na toho, který připravuje cestu podle Mal 3,1. Stejně jako ve starém zákoně, sedm sborů a sedm zlatých svícnů jsou předobrazem budoucích věcí.

Proč je tedy zmíněno sedm sborů v Asii, pokud Ježíš neměl na mysli doslovných sedm sborů v tehdejší době? Když se podíváme do Zjevení, tak častokrát se užívají jména a místa, kterými se něco připodobňuje. Například ve Zj 11,8 se mluví o místě, které je jako Sodoma a Egypt a taky jako Golgota, není zde myšleno, že by se to místo doslovně nacházelo v oblasti Sodomy a Egypta, ale je to podobenstvím. Nebo v Iz 60,14 se píše, že přijdou k “Tobě” a nazvou tě Siónem, městem Hospodinovým. Vypadá to, že Bůh nazývá Izajáše městem, Siónem, ale opět, je to proroctví zapsané v podobenství, které ukazuje na Ježíše. Stejně tak sedm sborů v Asii se stává podobenstvím a realitou sedmi sborů se v našem čase stává Svatyně stánku a jejich sedm poslů, kde se odehrávají události Zjevení.

Ve Zjevení kapitole 1 jsme viděli, jak Ježíš přichází k Janovi a dává mu příkaz poslat dopisy sedmi sborům. Podle tohoto nařízení Jan dopisy posílá sedmi poslům sedmi sborů. Obsah dopisů ve Zjevení 2 a 3 má vždy podobnou strukturu. Nejdřív je představen odesílatel, což je Ježíš, jehož podoba vždy odpovídá popisu ve Zj 1,12-16. Na konci každého dopisu jsme vždy upozorněni na to, že kdo má uši, má slyšet, co Duch praví sborům. Ježíš tedy jako duch dává Janovi, který je tělo, psát dopisy. Poté, co je představen odesílatel, vidíme pojmenování problému – sedm sborů má z něčeho činit pokání a také má s někým bojovat a zvítězit nad nimi. Má porazit Nikolaity, synagogu Satanovu, Baláma a Baláka, ženu Jezábel. Všechny tyto obrazy ukazují na to, čemu poslové nemají podlehnout, ale mají nad tím zvítězit.
V závěru dopisu pak vidíme požehnání pro toho, kdo zvítězí. Ježíš nechává poslat dopisy sedmi sborům s prosbou, aby se sedm poslů navrátilo na správnou cestu a nebyli svedeni zlým duchem. Kdo v tomto boji obstojí, získá přislíbená požehnání.

Požehnání je ve Zjevení 2-3 celkem 12, jsou to: právo jíst ovoce stromu života, který je v Božím ráji, věnec života, druhá smrt mu neublíží, skrytá mana, bílý kamének, hvězda jitřní, bílé šaty, jméno zapsané v knize života, být sloupem ve svatyni Boha, mít na sobě zapsané jméno Boha, jméno svatého města nového Jeruzaléma a Ježíšovo nové jméno a usednout na Ježíšův trůn.

Ono vítězství pak není nic náhodného, ale ten, kdo vítězí, musí bojovat a vítězit s konkrétním nepřítelem, který se ve Zjevení objevuje. Ve Zjevení 2-3 je tento nepřítel pojmenován různými jmény zmíněnými v prvním odstavci. Ve Zjevení 13 vidíme šelmu, která vychází z moře a má pravomoc a sílu od draka. Drak je ďábel a satan (Zj 12,9; Zj 20,2).

Abychom biblicky porozuměli, kdo má být ten, kdo vítězí, podívejme se na jedno z dvanácti požehnání, které mu má být dáno. Ve Zj 2,26-27 se píše o železné berle, skrze kterou je tomu, kdo zvítězí, dána vláda nad národy. Ve Zj 12,5 je přislíbeno, že železná berla bude dána chlapci, který se narodí z ženy, která je oděna sluncem, měsícem a hvězdami (Zj 12,1-2). Pokud tedy tento chlapec zvítězí, stane se tím, kdo zvítězil a budou mu moci být dána požehnání ze Zjevení 2-3. Můžeme namítnout: není ten, kdo vítězí Ježíš? Když se ale podíváme do Zjevení 2-3 pozorně, požehnání pro toho, kdo vítězí jsou od Ježíše. Ježíš nedává tato požehnání sám sobě, ale tomu, kdo v čase naplnění bude bojovat a zvítězí nad šelmou (drakem) ze Zjevení 13 a 12.

Zbraní, skrze kterou ten, kdo vítězí, zvítězí jsou krev Beránkova a slovo svědectví. Pokud je tu vítěz podle naplnění Zjevení, musí mít svědectví. Musí vědět, s kým bojoval a jakým způsobem, na jakém místě. A to všechno musí být jasně ověřitelné v Písmu. Jinak to může být ten, kdo vítězí, o kterém je psáno ve Zjevení 2-3.

Ten, kdo vítězí mimo jiné získá hvězdu jitřní (Zj 22,16 Ježíš je hvězda jitřní) a usedne na Ježíšův trůn (Zj 3,21). Je tedy prorokováno, že Ježíš bude s tím, kdo vítězí. Pokud se někdo takový objevil, je v zájmu všech věřících si ověřit, zda se skutečně jedná o toho, kdo vítězí prorokovaného v Bibli, protože právě s ním má být Ježíš. Pokud tedy chceme v čase naplnění Zjevení najít místo, kde působí Ježíš, musíme najít toho, kdo vítězí.

Nebe je místo, kde přebývá Bůh. V Gn 3,8 se Bůh prochází uprostřed zahrady Edenu, přebývá s člověkem, ale kvůli hříchu je člověk vyhnán z ráje a oddělen od Boha. Nastává oddělení, kde Bůh nepřebývá věčně s člověkem (Gn 6,3) a nebe je od nás vzdálené. Božím záměrem napříč celým písmem je vrátit se k člověku, tento záměr se naplňuje ve Zj 21,1-4.

V Ex 25,8-9 je psáno, že Mojžíš má postavit na zemi svatyni podle vzoru příbytku. Bůh tedy Mojžíšovi ukázal vzor příbytku, který měl postavit. V He 8,5 je řečeno, že to co Mojžíš měl stavět je předobrazem nebeských věcí, neboli je to obrazem toho, co Mojžíš viděl v nebi. Bůh ukázal Mojžíšovi nebe, aby na zemi postavil obraz toho co viděl. Svatostánek, který Mojžíš staví se stává místem, kam sestupuje Boží duch (Ex 40,34-35) a místem, kde se mohli setkat s Bohem (Ex 33:7). Toto místo nazývá stanem setkávání.

Tento svatostánek má opravdu podobu nebe. Ve svatostánku je sedmi ramenný svícen (stejně jako ve Zj 4 je sedm ohnivých pochodní značících sedm duchů), je tam dvanáct předkladných chlebů (stejně jako ve Zj 21 je dvanáct bran jejichž základem je dvanáct učedníků), před vchodem je nádoba na očišťování (stejně jako ve Zj 4 je skelné moře před Božím trůnem).

Ale Boží záměr není přebývat v budově vybudované lidskýma rukama (Sk 7,48), toto byl jen předobraz budoucích věcí. Boží záměr je vrátit se k člověku a přebývat s člověkem (Zj 21,1-4), vrátit se do té pravé svatyně (1 Kor 3,16), kterou se stává lidské srdce.

Když je vyvolený lid Izraele ve vyhnanství v Babylonu Bůh vyvolí Ezechiele a ukazuje mu ve vidění podobu nebe (Ez 1). Poté, co je mu ukázáno nebe tak ve vidění jí otevřený svitek a má za úkol jít a dosvědčit tato slova vzpurnému domu Izraele (Ez 3,1). Tato slova se naplňují na synu člověka, na Ježíši.

Ježíš viděl nebe (J 3,13), ale ne jen tak pro nic za nic, ale viděl to na čem pracuje Otec a činí stejnou práci jako Otec (J 5,17-19). Jakou práci Ježíš činí? Svědčí o tom co viděl a slyšel (J 3,31-33) a tím vytváří nejprve srdce dvanácti učedníků a potom dalších věřících. Stejně jako Ezechiel viděl nebe a potom šel a měl dosvědčit slovo vzpurném lidu Izraele, Ježíš vidí nebe a jde a dosvědčuje slovo ztraceným ovcím z domu Izraele (Mt 15,24). Ježíš takto vytváří království nebeské tady na zemi podle vzoru nebe mající dvanáct učedníků. Boží duch sestupuje na Ježíše (Mt 3,16) a on se stává království nebeským (Mt 4,17). Ježíš ovšem odchází a slibuje, že království nebeské opět přijde (Lk 22,18).

Kniha Zjevení začíná tím, že se objeví sedm zlatých svícnů a Ježíš se prochází uprostřed nich. Stávají se místem Božího přebývání, ovšem Ježíš skrze Nového Jana jim posílá dopisy, aby činili pokání a varuje je, že pokud nebudou činit pokání bude svícnem pohnuto z jeho místa, neboli duch jim bude vzat. Oni nečiní pokání čímž se naplňují slova 2 Te 2:2-4 o odpadnutí. Jelikože Boží lid upadá do zajetí, Bůh ztrácí místo, kde by přebýval a proto volá Nového Jana do duchovního světa, aby mu ukázal nebe (Zj 4,1). Nový Jan vidí nebe proto, aby stejně jako Mojžíš a Ježíš postavil svatyni (Boží příbytek) na zemi podle vzoru nebe.

Ve Zj 4,8 Bůh přislíbil, že království nebeské opět přichází a my vidíme ve Zj 21,1-2 že skutečně duchovní svět, celé svaté město nový Jeruzalém sestupuje z nebe na zem. Proto musí být tady na zemi postavena duchovní svatyně ze srdcí věřících kam nebe může sestoupit. Jako Ježíš přislíbil v Mt 6,10, že Boží království má přijít a taky že se má dít Boží vůle jako v nebi tak i na zemi. Ve Zj 4 je Novému Janovi ukázána podoba duchovního světa, aby mohl vidět jak se naplňuje Boží vůle.

Bůh nepracuje sám, ale uspořádal nebe do organizace duchů, kde Bůh je uprostřed, okolo sebe má 24 starších, před trůnem je 7 duchů a okolo čtyři živé bytosti. Společně naplňují Boží vůli. Stejně tak, aby zde na zemi se mohla dít Boží vůle, je potřeba postavit duchovní svatyni uspořádanou do stejné organizace jako nebe. Takto vzniknou lidská srdce jako příbytky na které může sestoupit Svaté město Nový Jeruzalém v duchovním světě.

Tímto místem se stává ten, který vítězí (Zj 3,12) na něm je napsáno jméno Boží, jméno svatého města Nového Jeruzaléma i jméno Ježíše, stává se tedy svatyní, příbytkem (Zj 3,12). Tímto místem se stává dvanáct kmenů ve Zj 7 neboť Bůh sestupuje na toto místo a roztáhne nad ním svůj stan (Zj 7,15) stávají se tedy stanem setkávání. Tímto místem se stává nové nebe a nová země (Zj 21,1) neboť to je místo, kde Bůh má svůj stánek (Zj 21,3).

První zmínku o králích a kněžích můžeme vidět v Exodu 19, kde Bůh říká o lidu Izraele, že oni budou jeho královstvím kněží, svatým národem, zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, pokud budou zachovávat smlouvu, kterou s Bohem uzavírají.

Kněží mají ve starém zákoně jistou roli, mají na starost především oběti a celkovou správu chrámu. Zpravidla se jednalo o kmen Lévi, z něhož kněží vždy pocházeli. Byli to ti, kdo měli na starost bohoslužbu a duchovní správu Božího lidu. Skutečnost, že Bůh přislibuje, že z celého svého národa učiní království kněží naznačuje, že celý jeho národ se bude moci stát lidmi jako kněží, lidmi, kteří vládnou s Bohem jako jeho kněží.

Smlouva mezi Bohem a Izraelem ale byla porušena (He 8,7) a tak je třeba nové smlouvy. V Janovi 1,12-13 je psáno, že role Božích dětí (Božího lidu) přechází na ty, kteří uvěřili ve jméno Ježíše Krista, tedy na křesťany. V novém zákoně tedy již není výsadní postavení Izraelského národa zrozeného z Abrahama, ale jejich roli přebírají ti, kteří uvěřili v Ježíše Krista. V Petrově listu se jako o královském kněžstvu mluví o těch, kterým je adresován tento list, což jsou věřící v Krista (1 Pt 2,9-10). Zaslíbení a stejně tak i možnost stát se Božím královstvím a kněžími, přechází tedy na křesťany.

Na kom se ale toto zaslíbení naplní? Ve Zjevení 5, 9-10 se píše o Božích králích a kněžích vykoupených Ježíšovou krví z každého kmene, jazyka, lidu a národu. Ve Zjevení 14,4 se také mluví o vykoupených z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi, stojí na hoře Sión spolu s Beránkem jako sto čtyřicet čtyři tisíc těch, kteří mají na čele jméno jeho (Beránka) a jméno jeho Otce (Zj 14,1). Ve Zjevení 7 vidíme, jak anděl přinášející pečetidlo živého Boha označuje na čelech celkem sto čtyřicet čtyři tisíc lidí. Později, ve Zjevení 7, objasníme, zda se jedná o reálné nebo symbolické číslo.

Co to znamená, že jsou označeni nebo, že mají na čele Boží jméno? Bůh je slovo (J 1,1), mít na čele zapsané Boží jméno znamená mít na čele zapsané Boží slovo. I ve starém zákoně vidíme stejný obraz. V Deuteronomiu 6,4-9 je Izraeli řečeno, že Boží slova by měla být jako značka mezi jejich očima. Z toho důvodu i dnes můžeme vidět řadu příslušníků judaismu, kteří jsou ověšeni pásky s Božím slovem a na čele mají Tfilin (černé krabičky, ve kterých jsou svitky Tóry). Toto byl způsob zachování tohoto zákona. V He 8,10-12 je však psáno, že zákon má být zapsán v mysli a na srdci. Označení ve Zjevení 7 tedy nemají fyzicky nic na svých čelech, mají však Boží slovo ve své mysli a ve svém srdci. Jako kněží pak na jejich rtech musí být pouze pravdivé Boží slovo, aniž by z něho ubírali nebo k němu něco přidávali (Zj 22,18-19; Zj 14,4-5). Takových lidí má být ve Zjevení 7 označeno sto čtyřicet čtyři tisíc.

Chce Bůh záchranu pouze pro sto čtyřicet čtyři tisíc? Nikoli, těchto sto čtyřicet čtyři tisíc mají roli jako Boží kněží, nositelé Božího slova, učitelé a pastýři, kteří vedou Boží lid a předávají Boží slovo. Od Zjevení 7,9 se mluví o nepočitatelném zástupu, který je shromážděn potom. Bůh stále chce, aby byli všichni zachráněni skrze poznání pravdy (1 Tm 2,4). Ve Zjevení je nakonec přislíbeno, že zde budou lidé jako království a kněží a lidé jako veliký zástup v bílém, kteří budou Božím lidem, vykoupeným Ježíšovou krví a jejich roucha budou v jeho krvi vyprána. Boží zaslíbení o království kněžích, o nichž se zmiňuje v Exodu 19 stále platí, kdo však budou ti, kdo to skutečně zachovají?

Ve Zjevení 1,1-2 je psáno, že se jedná o „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. On to prostřednictvím svého anděla, naznačil svému otroku Janovi“. V tomto verši je jasně vidět postup, jakým Zjevení má být předáno. Kniha je dána od Boha Ježíši, ten ji dává andělovi, anděl Janovi a Jan toto doručuje služebníkům. Tento postup předání knihy nevidíme jen ve Zjevení 1,1-2, ale můžeme o tom najít důkaz ve Zjevení kapitolách 5, 6, 8 a 10. O rozdílu mezi Janem v proroctví a Janem v naplnění jsme pojednávali u otázek a odpovědí ke kapitole 1, zde tomu tedy nebude věnován prostor.

Ve Zjevení 5,1 je v pravici Sedícího na trůnu svitek zapečetěný sedmi pečetěmi. Ve verši 3 vidíme, že není nikdo v nebi, ani na zemi, ani v podzemí, kdo by mohl ten svitek otevřít a podívat se do něho. Nikdo tedy nemůže nahlédnout do pravého významu Zjevení. Na světě existuje nesčetné množství výkladů, ale to samo o sobě je nebiblické – není nikdo, kdo by to mohl otevřít, vidět a vysvětlit. Jediný, kdo ten svitek může vzít je Beránek, který tak činí podle proroctví ve Zjevení 5, 6-7. Beránek pak pečetě otevírá jednu po druhé ve Zjevení 6 a 8. Dokud není tato událost naplněna, svitek nemůže být otevřen vůbec nikým. Ve Zjevení 10 vidíme anděla, který sestupuje z nebe a přináší otevřený svitek, tento svitek dává najít Janovi a Jan pak obsah tohoto svitku doručuje mnohým lidem, národům, jazykům a králům. Biblicky tedy nemůže existovat nikdo jiný než Jan, který může svitek sníst a doručit ostatním.

Kniha Zjevení je tedy uzavřena a zapečetěna až do určitého času, než je předána Ježíši, který ji otevře a skrze anděla a Jana předá lidem. Co to ale znamená, že je zapečetěna? Co to znamená, že v ní nemůžeme číst? Fyzicky si tuto knihu samozřejmě můžeme přečíst dva tisíce let, není ale nikdo, kdo by rozuměl proroctvím v ní zapsaných. Důvodem je, že je tato kniha zapsaná v podobenstvích. A jen ten, kdo podle proroctví tuto knihu získá otevřenou (Jan ve Zjevení 10) a kdo je svědkem událostí, které dokládají pravdivost proroctví i naplnění, může její obsah předat dál.

V Janovi 16,25 Ježíš přislíbil, že bude čas, kdy již nebude mluvit v přirovnáních, nýbrž bude otevřeně mluvit o Otci. Stejně tak i apoštol Pavel v 1 Korintským 13 zmiňuje, že teď vidíme částečně, bude ale čas, kdy uvidíme plně. Čas, kdy zapečetěnému slovu budeme moci plně porozumět, musí tedy existovat.

Předseda Shinchoenji přijal tento otevřený svitek od anděla (Zj 10) a je jediným svědkem událostí Zjevení, které se naplnily podle proroctví (Zj 22,8). Jako pastýř usiluje o to předat toto slovo všem církvím (Zj 22,1; Zj 10,11). Předseda Shincheonji se nepovažuje za někoho, kdo by „vytvořil“ jakýkoli výklad Zjevení, ale je někým, kdo dosvědčuje to, co přijal od Ježíše a to, co viděl a slyšel na vlastní oči.

V otázkách a odpovědích ke Zjevení 1 jsme se vyjadřovali k tomu, proč bylo potřeba krve na odpuštění hříchu. V tomto příspěvku se zaměříme, jak souvisí Ježíšova krev s knihou Zjevení.

V předvečer svého ukřižování uzavírá Ježíš novou smlouvu. Obsahem nové smlouvy je jíst a pít tělo a krev Ježíše. Při poslední večeři Ježíš na místo těla používá chléb a na místo krve víno a říká, že toto máme činit na jeho památku. Co je Ježíšovo tělo a krev? V Janovi 6 je několikrát zmíněno, že kdo jí Ježíšovo tělo a pije jeho krev, získá věčný život a naopak, kdo tak nečiní, nemůže mít věčný život, a že on je chléb, který sestupuje z nebe (J 6, 53-58). Židé se nad těmito slovy pozastavují a pohoršuje je to (J 6,60-61). Ve verši 63 tak zmiňuje, že slova, která pověděl, jsou duch a jsou život. To, co je tedy nositelem života, jsou slova, která nám Ježíš doručuje, v Janovi 14,24 také zmiňuje, že slova, která doručuje, nejsou jeho, ale Otce, který ho poslal. I přes toto Ježíšovo vysvětlení, že tedy nemají jíst jeho tělo a pít jeho krev fyzicky, ale mají poslouchat jeho slova, řada lidí, co ho poslouchala, odešla. Ježíš se tedy ptá Dvanácti, zda i oni chtějí odejít, Šimon Petr mu ale odpovídá: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života“ (J 6,66-68). Opět je důraz na to, že slovo je to, co dává život. Stejně tak i v Janovi 1,1-4, kdy Bůh je slovo, ve kterém je život a je světlo. To, co obživuje našeho ducha i naše tělo, je Boží slovo, které se před dvěma tisíci lety stalo tělem (J 1,14), tedy naplnilo se na Ježíši. Jíst tělo a pít krev Ježíše je to stejné jako poslouchat a uvěřit slovu Ježíše.

Co nám tedy Ježíš říká, když zakládá novou smlouvu v Lukáši 22? Již nebude jíst Beránka, dokud nedojde naplnění v Božím království a také, že nebude pít z plodu vinné révy, doku nepřijde Boží království (Lk 22,16-18). Protože bude čas, kdy nebudeme moci jíst a pít tělo a krev Beránka, máme si tuto smlouvu připomínat v chlebu a víně (Lk 22,19-20). Je to tak ale navěky? Ježíšovo tělo a krev budeme mít možnost opět jíst a jeho krev opět pít, jakmile dojde naplnění v Božím království a jakmile přijde Boží království. Proroctví o tom, kam a kdy přijde Boží království, je v knize Zjevení. Pokud se začne naplňovat kniha Zjevení, musí se podle slova proroctví objevit Boží království, které se zde na zemi naplňuje a musí i přijít Boží království, podle přislíbení. Tehdy tedy budeme znovu moci jíst tělo a pít krev Ježíše Krista, tedy poslouchat jeho slovo. Můžeme namítnout, že Písmo a evangelium tu máme 2000 let, můžeme tedy číst Ježíšovo slovo neustále. Slovo, které je tu ale přislíbeno, není jen slovo Bible, tedy slovo zapsané v podobenstvích, zapečetěné, které nemůže nikdo číst a dívat se do něho (Zj 5,3), ale myslíme tím slovo, Zjevení Ježíše Krista (Zj 1,1), které má být v čase naplnění otevřeně doručeno všem lidem, národům, jazykům a králům neboli všem církvím a lidem světa (Zj 10,11 a Zj 22,16). Toto slovo je slovo, které přichází z nebe od Boha a je nám opět doručeno jako živé slovo, skrze které můžeme získat věčný život. Ti, kteří uvěří ve slovo proroctví a naplnění se stávají královstvím a kněžími (Zj 1,5-6 a Zj 5,9-10) a velikým zástupem v bílém (Zj 7,14) tvořícím dohromady dvanáct kmenů (Zj 7). Na těchto lidech ulpívá krev Ježíšovy oběti, protože jsou jí vykoupeni (Zj 5,9-10) a obmyti (Zj 7,14). Jsou to totiž lidé, kteří věří ve slovo nové smlouvy a jeho naplnění, věří ve smlouvu, kterou Ježíš uzavřel ve své krvi. Ti, kdo zachovávají Boží smlouvu, získávají požehnání (Dt 28,1-14, Zj 1,1-3).

Kniha Zjevení proto s Ježíšovou krví souvisí zcela zásadně, je to smlouva, která byla založena v Ježíšově krvi. Ti, kdo smlouvu zachovají, jsou zapsáni jako království a kněží a veliký zástup v bílém. To jsou ti, kteří věří v proroctví a naplnění Zjevení, ti, kteří mohou opět jíst tělo a pít krev Ježíše Krista a získat tak věčný život, jak Ježíš přislíbil již v evangeliích.